❓JAK DŮLEŽITÉ JE PODVĚDOMÍ❓
Proč někdy jednáme úplně opačně než chceme? Proč v životě prožíváme stále ty samé situace, i když si přejeme zažívat něco zcela jiného?
Na své cestě jsem zjistila, že vše, co prožijeme nebo dokonce jen letmo postřehneme, se ukládá do našeho podvědomí. Všechny situace, vjemy, myšlenky, emoce za celý náš život jsou pečlivě uloženy v místech, kam běžně nemáme přístup. Ani si neuvědomujeme nebo nepamatujeme, co vše jsme tam uložili a přesto nás to ovlivňuje. Podvědomí totiž tvoří až 95%. Tudíž to, co si vědomě myslíme, že víme, tvoří jen opravdu malou část našeho života.
❓Jak mohu například v životě prožívat lásku, když v mém podvědomí je uloženo přesvědčení, že si ji nezasloužím?
Jak mohu být v životě úspěšný, když jsem nevědomě přesvědčen o tom, že nejsem dost dobrý ❓
A takových podobných protipólu, kdy se střetává naše vědomí a podvědomí je nesčetně. Podvědomí sice vyhrává na plné čáře, ale dobrou zprávou je, že se to dá změnit. 💫
✅Můžeme začít třeba tím, že začneme vědomě pozorovat své myšlenky, které se v naší hlavě přehrávají každý den, avšak téměř bez povšimnutí. Jsme už na ně natolik zvyklí a jsou v nás tak zaryté, že jim nevěnujeme pozornost, ale nevědomky ovlivňují náš život.
Například se nám něco nepovede a my spustíme salvu nadávek sami na sebe. A přijde nám to naprosto přirozené a v pořádku být k sobě takto přehnaně kritičtí. Dost pravděpodobně kritizujeme i ostatní a pokud kritizuje někdo nás, vyvolává to v nás silné emoce. Jak by ne. Ostatní lidé jsou totiž krásným zrcadlem toho, co v sobě sami nevědomky nosíme a proto nás to tak nepříjemně pošťuchuje. Alespoň do doby, než nevystoupíme z této automatické nevědomé role a nepodíváme se tomu na zoubek. Možná pak zjistíme, že problém tkví v tom, že celý život kritizovali rodiče nás, a tak jsme se naučili dělat to samé. Sami sobě i ostatním. Což je skvělé uvědomění, ale ne vždy počátečním kořenem problému, který se ukrývá mnohem hlouběji a na který už si takto vědomě posvítit kolikrát nedokážeme.
💜🙏💜
