Další střípky mého příběhu…
Ačkoliv jsem vystudovala umělecký obor, nikdy jsem k umění moc netíhla ani jsem si v něm nepřipadala dobrá. Přišlo mi, že vše má svá daná pravidla a musí nějak přesně vypadat, aby se to dalo prohlásit za dost dobré. A tak jsem po škole vyměnila malování obrazů za tetování, což bylo paradoxně ještě víc technické a plné zásad. V období, kdy jsem procházela obdobím temné noci duše, které jsem zde popisovala, jsem hledala něco, co mi pomůže se aspoň na chvíli uvolnit a zapomenout na všechny starosti. A tak jsem po dlouhé době sáhla na štětce a barvy. Ale tentokrát jinak. Pustila jsem veškerou kontrolu a pravidla. Nechala se vést a uvolnila se do procesu tvorby. S úžasem jsem poté pozorovala dílo, které vyobrazovalo mou dosavadní trnitou cestu, ovšem již z rozhodnutím, tomu všemu čelit a jít ze tmy za světlem.
✨A tak začaly vznikat obrazy zachycují mé nitro, díky nimž jsem se začala cítit lépe, aniž bych ještě tušila, jakou moc v sobě doopravdy mají. ✨
Obrazům jsem se začala věnovat stále více. Přinášely mi uvolnění, hluboký klid a různá důležitá uvědomění o sobě, o životě a o situacích, které stále dokola prožívám. Postupně jsem si začala všímat, že některé věci, které mě trápily nebo jsem se v nich nemohla pohnout, se vytratily.Některé obrazy vznikaly na základě vizí a vhledů, které mi začaly přicházet. Někdy se dostavily až po dokončení obrazu. Začala jsem si v obrazech všímat různých detailů a doslova z nich číst příběhy o sobě samé, které někdy sahaly až za tento současný život. Byla jsem svědkem, jak se mé nezpracované podvědomé příběhy, transformují přímo přede mnou na plátně.
❓Přijde vám to neuvěřitelné❓To mně přišlo taky. Ani nevíte, jak dlouho mi trvalo se v tom všem vyznat a přestat si myslet, že jsem se nejspíš asi zbláznila. Zvláště když jsem kolem sebe měla převážně lidi, kteří uznávali jen racionální mysl. 💜🙏💜
