Dostala jsem několik e-mailů od čtenářů, kteří se mě ptají, jak být soucitný s druhými lidmi, aniž bych na sebe brala všechno jejich utrpení. Otevřít své srdce druhému člověku může být emocionálně náročné, pokud cítíte všechnu jeho bolest.
Je to neuvěřitelná otázka, protože to ukazuje:
záměr být soucitný a mít otevřené srdce; a
uvědomění si toho, že při navazování kontaktu s druhými lidmi jsou potřeba hranice.
Podívejme se tedy krátce na obojí, než si řekneme, jak vyvážit otevřenost srdce s emocionálními hranicemi.
Záměr být soucitný a s otevřeným srdcem
Může být obtížné cítit se vůči druhým lidem otevřeně-srdečně, když se chovají frustrujícím způsobem nebo mají názory, které se od těch našich dost liší. Ale i když tomu tak není, udržet si otevřené srdce a být soucitný, když druzí trpí, může být také obtížné, protože na světě je tolik utrpení, že to může být zdrcující.
Za prvé, neexistuje žádný požadavek, abychom měli srdce otevřené nebo soucítili s druhými. Může stačit, když budeme mít rádi sami sebe a budeme nacházet spokojenost a úžas ve světě kolem nás. Ale jaká je to příležitost, otevřít srdce a cítit lásku k ostatním lidem kolem nás!
Za druhé, nikde není psáno, že musíme mít srdce otevřené neustále. Můžeme se v otevírání srdce trochu cvičit, a to je možná vše, co můžeme dělat. Pomalu rozvíjíme schopnost mít srdce otevřené častěji a tato praxe častějšího pociťování lásky je obohacující zkušeností.
Nejdůležitější je zkontrolovat si: Mám záměr být otevřený srdcem vůči ostatním lidem ve svém životě? Chtěl bych mít soucit s utrpením druhých – ať už jde o lidi, které znám, nebo o lidi trpící po celém světě? Změnila by se moje odpověď, kdybych nemusel vzít na sebe všechno jejich utrpení?
Zamyslete se nad tím, jaký by mohl být váš záměr.
Emocionální hranice na ochranu vašich limitů
Mnoho lidí odmítá záměr soucítit, protože jim připadá obtížný, zdrcující, zatěžující. A tak se tato možnost uzavírá.
Ale co kdybyste to mohli dělat, aniž byste se zahltili, aniž byste na sebe vzali všechno utrpení druhých? Jak by taková možnost mohla vypadat a řekli byste si na ni ano?
Mohlo by to být uznání, že máte své hranice a že nechcete, aby tyto hranice byly neustále zahlcovány těžkými emocemi.
Mohli byste mít srdce otevřené tak dlouho, dokud na to cítíte kapacitu, a pak si dát prostor pro sebe, abyste načerpali energii a vyživili se?
Mohli byste cítit soucit, aniž byste cítili spoustu utrpení?
Bylo by to něco, co by vám dělalo dobře?
Hledání vyvážené cesty
S uvědoměním si těchto limitů a se záměrem být otevřený a soucitný… jak by mohlo vypadat kráčení po této vyvážené cestě?
Pokud ve svém životě otevřete své srdce druhým lidem a oni vám (možná neúmyslně) způsobí bolest v srdci … mohli byste si uvědomit, že jste zraněni, a dát si prostor, abyste se o tuto bolest postarali? Dát si lásku a soucit, procítit bolest, odpustit … než znovu otevřete své srdce? S praxí by to mohla být půlhodina až hodina prostoru, ale v případě potřeby by to mohlo být půl dne, dva dny atd.
Takto vaše srdce nemusí být neustále odhalené, otevřené, zranitelné. Můžete rozpoznat, kdy na to máte kapacitu, a otevřít ji… a rozpoznat, kdy ji potřebujete chránit a starat se o sebe. Ani v jednom směru to není všechno nebo nic. V těchto vodách se lze naučit orientovat praxí.
Pokud chcete cítit soucit s druhými, kteří trpí, mohli byste jim posílat lásku, aniž byste museli znovu vytvářet veškeré utrpení ve svém srdci? Když například myslím na lidi, kteří jsou ve válkou zmítaných zemích, mohu vidět jejich utrpení a mít zdravé přání, aby toto utrpení skončilo… aniž bych ve svém srdci cítil agónii. Zkuste to nyní: dokážete myslet na někoho, kdo prochází těžkým obdobím, a přát si, aby byl tento člověk šťastný … aniž byste přijali všechno jeho utrpení do svého srdce?
Takové zdravé přání, aby druzí byli šťastní, aby našli klid, aby méně trpěli … může být pocitem lásky, aniž by museli cítit tolik utrpení. Podle mých zkušeností cítím určitou míru zlomení srdce, když vidím, jak druzí trpí, ale toto zlomení srdce nemusí být nijak velké ani mi nemusí úplně vybíjet baterky. Může to být něco, co prožívám mnohokrát, něco, co mohu začít oceňovat, a dokonce milovat.
Nakonec jít po vyvážené cestě znamená být ochotný otevřít své srdce a být s velkým zlomeným srdcem, aniž bych se celý vydal, aniž bych se úplně ztratil. A to znamená jít po cestě s určitou ochotou zkoumat, pokazit to a učit se, když po ní jdete.
